Italská šavle I_0.jpg   Italská šavle II_0.jpg

Sciabola

Šavle (maďarsky a polsky szabla, italsky sciabola), primárně sečná zbraň se do Evropy dostala z východu, zejména pak s tureckou invazí na počátku 16. století. Zdomácněla ponejvíce v Uhersku a Polsku a začala být používána pravidelnými jednotkami lehké jízdy. Šavlemi byli vyzbrojeni „okřídlení husaři“ polského krále Jana III. Sobieského, slavného vítěze nad Turky v bitvě u Vídně 12. září 1683. Šavle postupně vytlačila tradiční kordy a palaše a získala naprostou dominanci jako zbraň jízdní. Od poloviny 18. století se stala i poboční zbraní důstojníků a poddůstojníků pěchoty. V období od 18. do 20. století vystřídala většina evropských armád různé varianty jízdních a pěchotních šavlí.


V 19. století bylo mnoho italských mistrů šermu profesionálně spojeno s vojenskými školami šermu. Královským výnosem z 20. února 1852 byly v Království obojí Sicílie ustaveny dvě vojenské školy pro učitele šermu, jedna v Capui a druhá v Casertě a za čtvrt roku byly ustanoveny další dvě školy, jedna v Gaetě a druhá v Neapoli. V severní Itálii byla situace jiná, důstojníci získávali výcvik v šermu v soukromých akademiích ve svých posádkových městech. Teprve po sjednocení Itálie v roce 1860 vznikly na severu dvě vojenské školy, jedna v Modeně a druhá v Parmě, kde se vyučovala neapolská škola šermu. Obě školy byly později sloučeny. Existovala také Vojenská magistrátní škola v Římě založená roku 1884 (Scuola Magistrale Militare di Roma), jejímž ředitelem byl Masaniello Parise. V Milánu jmenovalo ministerstvo války do funkce ředitele tamní vojenské školy pro učitele šermu Giuseppa Radaelliho, vynikajícího šavlistu – výuka začala v roce 1869. Až do roku 1874 vycházeli ze škol v Parmě a Milánu italští vojenští mistři šermu – z Parmy fleretisté a z Milána šavlisté. Ve snaze sjednotit výuku obou zbraní byly obě školy sloučeny do milánské, jejímž ředitelem byl až do své předčasné smrti Radaelli. 

 

Professore Giuseppe Radaelli (1833–1882) je považován za otce moderního šermu šavlí. Z mnoha jeho žáků se později stali vynikající vojenští učitelé šermu. Během války za sjednocení Itálie v letech 1859–1861 se s regimentem lehké kavalerie Monferatto zúčastnil bojů proti Rakouské monarchii. V průběhu válečného tažení Radaelli postřehl, že máchy šavlí tehdy vedené ze zápěstí, velmi často neposkytovaly dostatečnou přesnost a pádnost zbraně při doseku, nutné k okamžitému zneškodnění protivníka. V reakci na tyto vážné nedostatky vytvořil svůj systém šermu šavlí založený na šermu fleretem s využitím rotačních seků vedených z lokte. Přesunutím vedení šavle ze zápěstí na loket eliminoval možnost dopadu čepele naplocho a větší masa předloketního svalstva zvýšila šanci na vyřazení protivníka z akce. Cvičením máchů z lokte se zvyšovala flexibilita a síla svalstva šermíře. Pro tento nový způsob šermu Radaelli vyvinul lehčí typ šavle s tenčí čepelí a typickým záštitným kruhem, která od té doby nese jeho jméno. Radaelliho metodu šermu šavlí zapsal jeho žák a spolubojovník z regimentu Monferatto, kapitán Settimo del Frate, který ji roce 1872 vydal knižně jako metodiku Ministerstva války pod názvem La Scherma di Sciabola e di Spada, za což v roce 1873 obdržel od Kongresu italské gymnastické federace osvědčení a stříbrnou medaili první třídy. Kniha se zabývá jak praxí, tak teorií šermu šavlí a kordem. Radaelliho metodu šermu šavlí později rozvinuli jeho následovníci, zejména Ferdinando Masiello z Florencie a Luigi Barbasetti.

 

Cavaliere Luigi Barbasetti (1859–1948) začal svůj šermířský výcvik pod vedením mistra Giuseppe Radaelliho v Miláně. V roce 1885 nastoupil do nově založené Vojenské magistrátní školy v Římě (Scuola Magistrale Militare di Roma) pro vojenské učitele šermu, kde se až do roku 1891 učil metodu mistra Masaniella Pariseho (1850–1910), autora metodické příručky o šermu fleretem a šavlí Trattato Teorico Pratico della Scherma di Spada e Sciabola vydané v roce 1882. Po ukončení studia a výcviku se jako plně kvalifikovaný mistr šermu stal na své alma mater vojenským učitelem šermu. Z Říma mladý vojenský mistr šermu následně přesídlil do tehdy rakousko-uherského Terstu, kde vyučoval šermu důstojníky rakousko-uherské armády. S největší pravděpodobností to bylo zde, kde jej Arcivévoda František Salvátor Rakousko-Toskánský (1866–1939), nadšen Barbasettiho skvělým šermířským uměním, pobídl, aby novou italskou školu šermu začal šířit v německy mluvícím světě. Arcivévoda František Salvátor, pocházející z toskánské větve habsbursko-lotrinského rodu, začal svou vojenskou kariéru v roce 1881, kdy v hodnosti poručíka (leutnant) 6. hulánského regimentu začal studovat na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (Theresianische Militärakademie Wiener Neustadt), v roce 1889 získal hodnost rytmistra, roku 1911 byl jmenován generálem jezdectva armády Rakouska-Uherska a velel divizi jezdectva ve Vídni.

 

V roce 1894 tedy Luigi Barbasetti odcestoval do Vídně a na podzim toho roku otevřel svou školu šermu v nově přestavěném novogotickém domě St. Annahof na prestižní adrese Annagasse 3, jehož tehdejším majitelem byl Victor Silberer (1846–1924), majitel a ředitel vydavatelství Verlag Der Allgemeinen Sport-Zeitung, křesťansko-sociální politik, poslanec Říšské rady a průkopník rakouského letectví. Budova St. Annahof, kde se nacházel Tabarin, několikapatrové revuální divadlo s nádherným tanečním sálem pařížského modelu, je v těsné blízkosti paláce rodiny Esterházy, známého hotelu Sacher a Vídeňské státní opery. La Salle Barbasetti si brzy získala značnou proslulost a přilákala nejlepší šermíře z Habsburské říše, stejně jako vídeňské učitele šermu, kteří se chtěli ve své profesi zdokonalit. Kromě toho se La Salle Barbasetti stala módním místem schůzek vídeňské aristokracie. Mezi žáky mistra Barbasettiho byli i důstojníci rakousko-uherské armády. Hned v roce 1894 poukázal učitel šermu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě k.u.k. oberleutnant Heinrich Tenner (1865–1949) své nadřízené na důležitost La Salle Barbasetti. V té době armáda Rakouska-Uherska posílala do Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě (Theresianische Militärakademie Wiener Neustadt) nejlepší vojenské šermíře monarchie, kde se učili šermu fleretem a šavlí po francouzském způsobu.


V červnu roku 1895 uspořádal v Praze v tehdejším Grand-Hotelu v Marianské ulici čp. 1663/38 utrakvistický Fechtclub Riegel c. a k. poručíka Dominika Riegela (1840–1920) první mezinárodní šermířský turnaj ve fleretu a šavli (Das internationale Fechtturnier des Fechtklubs Riegl in Prag, Juni 1895), kde proti sobě nastoupili špičkoví vojenští šermíři rakousko-uherské armády a na třicet borců z Itálie. Uspět proti Italům bylo v té době cosi nevídaného, protože italská šermířská škola, plná živosti a jemných nuancí, v té době vítězně táhla Evropou. Většina aktivních rakouských důstojníků na tomto turnaji utrpěla zdrcující porážku.  Vítězem své kategorie ve fleretu a šavli se stal Ital Pietro Baldi. Svěřenec poručíka Dominika Riegela, Vilém Goppold z Lobsfordu (1869 – 1943), velký obdivovatel a vyznavač nové italské školy šermu, získal překvapivě dvě stříbrné medaile za fleret a šavli. Významný šermířský úspěch privátních žáků Luigi Barbasettiho, armádních důstojníků k.u.k. oberleutnanta Heinricha Tennera (který byl též i členem poroty turnaje) a k.u.k. linienenschiffs-leutnanta Rudolfa Brosche, na tomto turnaji pohnul vojenskou správu k tomu, že na základě zvláštního armádního výnosu zavedla na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě italskou vyučovací metodu šermu, kterou se od roku 1895 učili všichni vojenští učitelé šermu monarchie. Reorganizací výuky šermu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě byl tímto pověřen mistr Luigi Barbasetti, který za svou inovaci císařského vojenského šermířského systému obdržel v roce 1901 Rakouský Zlatý záslužný kříž s korunou. Mistr Barbasetti vyučoval šerm šavlí a fleretem na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě až do roku 1914, kdy se kvůli vypuknutí I. světové války musel vrátit do Itálie.


V roce 1899 vydal mistr Barbasetti své stěžejní dílo o šermu šavlí pod názvem Das Säbelfechten (Šerm šavlí) jako příručku pro potřeby vojenských učitelů šermu, absolventů Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě (Theresianische Militärakademie Wiener Neustadt). Původní italskou verzi s názvem La Scherma per la Sciabola, vydanou ve Vídni v druhé polovině roku 1898, přeložili do němčiny k.u.k. linienschiffs-leutnant Rudolf Brosch a k.u.k. oberleutnant Heinrich Tenner. Předmluvu napsal Victor Silberer, majitel a ředitel vídeňského nakladatelství Verlag Der „Allgemeinen Sport-Zeitung“, které knihu vydalo. V roce 1905 vydalo metodickou příručku Das Säbelfechten pařížské vydavatelství Librairie J. Rotschild pod názvem L´Escrime du Sabre. Překlad zajistili Paul Manoury a německý šermíř Willy Sulzbacher. V roce 1909 vydal Petrohradský důstojnický šermířský a tělocvičný institut překlad do ruštiny pod názvem Фехтование на саблях. Překlad s komentářem zajistil A. K. Grekov, redakci L. V. DeWitt. V roce 1910 vydal c. a k. vojenský mistr šermu Robert Tvarůžek metodiku šermu šavlí mistra Barbasettiho v českém jazyce pod názvem Šerm šavlí. Knihu vydalo nakladatelství Emil Šolc Telč. V roce 1929 vyšla v Polsku kniha s názvem Szermierka na szable, jejíž autor Inž. Włodzimierz Maňkowski vychází přímo z metodické příručky Das Säbelfechten. Knihu vydalo Wydawnictwo Zakładu Narodowego imienia Ossoliňskich Lwow.Ještě v roce 1936 vydalo newyorkské vydavatelství E. P. Dutton & Co., INC. Publishers metodickou příručku Das Säbelfechten v angličtině pod názvem The Art of the Sabre and the Épée, což poukazuje na značný význam této publikace ve světě šermu.


K žákům mistra Barbasettiho patřili i čeští důstojníci rakousko-uherské armády. Jedním z absolventů Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě byl c. a k. vojenský mistr šermu František Dvořák (30. 11. 1871–30. 12. 1939 České Budějovice). Z Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě byl nařízením 6. oddělení Říšského ministerstva války č. 1137 z 10. 5. 1902 přeložen v hodnosti vojenského mistra šermu 2. třídy do Vyšší vojenské reálky v Hranicích, kde vyučoval šerm až do přelomu let 1910-1911. Vyučoval šerm i na c. a k. Kadetní škole v Praze (k.u.k. Infanterie Kadettenschule Prag) a shromáždil kolem sebe kroužek přívrženců italské školy šermu, čímž začalo soustavné pěstování italské šermířské školy v Praze. Hodiny šermu šavlí dával také Vilému Goppoldovi z Lobsfordu (od roku 1902 člen Českého šermířského klubu Riegel), který na 4. olympijských hrách v Londýně v roce 1908 získal dvě bronzové medaile. Po první světové válce byl František Dvořák jedním z organizátorů účasti československých šermířů na letních olympijských hrách, kterých se sám zúčastnil. V roce 1920 na olympiádě v Antverpách vybojoval (ve věku 49 let) ve fleretu jednotlivců postup do čtvrtfinále a v družstvu fleretistů ČSR do semifinálové skupiny. Startoval také v družstvu šavlistů, které postoupilo do finálové skupiny a vybojovalo v ní 8. místo.  Na olympijských hrách v Paříži v roce 1924 (ve věku 53 let) v soutěži jednotlivců ve fleretu nepostoupil z 1. kola, ale jako člen družstva ČSR v šermu šavlí dosáhl 4. místem svůj největší olympijský úspěch. V Českých Budějovicích založil Jihočeský šermířský klub Dvořák. Vyučoval fleuret - šavli pánů a fleret dam.


K nejvýznamnějším propagátorům metody mistra Barbasettiho v Českých zemích se řadí c. a k. vojenský mistr šermu Robert Tvarůžek (1. 9. 1870–31. 3. 1941), který na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Theresianische Militärakademie Wiener Neustadt) nastoupil v roce 1892 a absolvoval zde šermířský a tělocvičný kurz (k.u.k. Militär Fecht- und Turnlehrerkurse). Jako učitel šermu a tělocviku poté působil ve Strassu, v Budapešti, v kadetní škole v Králově Poli, v Enss (v Rakousku byl též učitelem šermu v císařské rodině), v Košicích a v Kamenci u Petrovaradína. Od roku 1896 působil jako vojenský učitel šermu a tělocviku na různých vojenských školách. V roce 1901 byl jmenován mistrem šermířem II. třídy. Po prvenství v armádní šermířské soutěži byl jmenován diplomovaným mistrem a profesorem na vojenské kadetce v Brně Králově Poli, kde od roku 1901 působil 15 let.
V roce 1910 vydal c. a k. vojenský mistr šermu Robert Tvarůžek první českou knihu o šermu šavlí dle metody mistra Barbasettiho pod názvem Šerm šavlí. Vydání této knihy bylo schváleno výnosem c. a k. říšského ministerstva války, odd. 6 č. 1672 dne 8. července 1909. Pro tuto metodickou příručku Robert Tvarůžek vytvořil českou šermířskou terminologii šermu šavlí zčásti převzatou z pojednání Miroslava Tyrše Základové tělocviku z roku 1873.
V roce 1914 dosáhl nejvyšší hodnosti v rámci rakousko-uherské armády vrchního mistra šermíře. V této hodnosti následně začal službu v Československé armádě a v roce 1921 dosáhl hodnosti štábního kapitána. Od roku 1919 byl vojenským učitelem šermu a později lektorem na brněnské univerzitě a technice. Vojenskou kariéru končil jako tělovýchovný náčelník posádky v Brně a v roce 1925 byl přeložen do výslužby.


Po založení Československé republiky v roce 1918 přenesli vojenští mistři šermu bývalé rakousko-uherské armády, následně důstojníci armády Československa, Barbasettiho metodu šermu šavlí na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou 11. 4. 1920 slavnostně otevřel náčelník československého hlavního štábu generál Maurice César Joseph Pellé. Barbasettiho metodika šermu šavlí se zde v rámci osnov šermu vyučovala v meziválečném období 20. a 30. let minulého století. Mezi významné učitele šermu na vojenské akademii v Hranicích patřil štábní kapitán Karel Sekanina, který do své funkce nastoupil 1. 12. 1920.


Podplukovník Eduard Wagner (1905-1984) začal výcvik v šermu vojenskou šavlí v roce 1923 pod vedením vojenského mistra šermu štábního kapitána Karla Sekaniny na Vojenské akademii v Hranicích. Štábní kapitán Sekanina vyučoval Eduarda Wagnera šermu třikrát týdně až do roku 1925. Po absolvování vojenské akademie nastoupil Eduard Wagner na aplikační kurz pro letecké pozorovatele v Milovicích, kde v letech 1925–26 šermoval opět třikrát v týdnu pod vedením vojenského mistra šermu kapitána Ledra. Po absolvování kurzu sloužil v rámci Československé armády Eduard Wagner nejprve u horské pěchoty, později jako letecký pozorovatel. Od roku 1931 sloužil u 4. dragounského pluku v Klatovech, od dubna 1932 u 3. jezdeckého pluku se sídlem v Nových Zámcích a od ledna 1938 u 1. dragounského pluku v Terezíně. Jako jezdecký důstojník byl vycvičen v zacházení s těžkou (1 kg) jezdeckou šavlí. Pochopitelně šlo o zacházení s touto zbraní na koni. V této vojenské disciplíně pracoval jako instruktor.


V roce 1959 se Eduard Wagner stal členem Českého šermířského klubu Riegel. Zde v polovině šedesátých let naučil Barbasettiho metodiku šermu vojenskou šavlí svého klubového kolegu pana Leonida Křížka.


V současné době mistr šermu Leonid Křížek vyučuje šerm vojenskou šavlí v České zemské šermírně, domovské La Salle d'Armes Školy historického šermu ARS DIMICATORIA a Klubu vojenské šavle BARBASETTI MILITARY SABRE (since 1895). Instruktor šermu a žák Leonida Křížka, Michael Kňažko, vyučuje šerm vojenskou šavlí taktéž v České zemské šermírně a na Taiwanu.


V roce 2017 vznikl v rámci České zemské šermírny Klub vojenské šavle pod názvem BARBASETTI MILITARY SABRE (since 1895), který se věnuje výzkumu, studiu a výuce vojenské šavle dle systému maestra Luigi Barbasettiho s využitím původní dobové výstroje a výzbroje, jakož i metodické příručky Das Säbelfechten z roku 1899, kterou mistr Barbasetti vydal pro potřeby vojenských učitelů šermu rakousko-uherské armády, absolventů Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Klub vojenské šavle vede Michael Kňažko. Má působnost v České republice a na Taiwanu.
 

 

1) držení šavle_0_0.JPG
Držení šavle

 

2) sraz_0.JPG
Sraz

 

3) střeh_0_0.JPG
Střeh 

 

4) střeh z boku_0_0.JPG
Střeh z boku

 

5) výpad_0_0.JPG
Výpad

 

6) prima_0.JPG
Prima

 

7) sekonda_0.JPG
Seconda

 

8) terza_0.JPG
Terca

 

9) kvarta_0.JPG
Kvarta

 

10) kvinta_0.JPG
Kvinta

 

11) sixta_0.JPG
Sixta

 

12) septima_0.JPG
Septima

 

13) nízká terza_0.JPG
Nízká terza

 

14) nízka kvarta_0.JPG
Nízká kvarta
 


Metodika: maestro Luigi Barbasetti, maître d’armes Leonid Křížek, prévôt d'armes Michael Kňažko
Instruktoři: maître d’armes Leonid Křížek, prévôt d'armes Michael Kňažko
Metodické příručky:
Giuseppe Radaelli/Settimo del Frate: La Scherma la Sciabola e di Spada, Milano, 1872
Masaniello Parise: Trattato Teorico Pratico della Scherma di Spada e Sciabola, Roma, 1884
Luigi Barbasetti: Das Säbelfechten, Wien, 1899
Robert Tvarůžek: Šerm šavlí, Brno, 1910
Svatopluk Skyva: Šerm šavlí, Praha, 1961
Leonid Křížek: Historie evropských duelů a šermu III – Od duelového ke sportovnímu kolbišti, Praha, 2015
Zásahová plocha: celé tělo mimo nohou, sečmo i bodmo