21) Podplukovník Eduard Wagner.jpgPpl. Eduard Wagner (1905-1984) začal výcvik v šermu vojenskou šavlí v roce 1923 pod vedením vojenského mistra šermu štábního kapitána Karla Sekaniny na vojenské akademii v Hranicích. Štábní kapitán Karel Sekanina vyučoval Eduarda Wagnera šermu třikrát týdně až do roku 1925. Po absolvování vojenské akademie nastoupil Eduard Wagner na aplikační kurz pro letecké pozorovatele v Milovicích, kde v letech 1925–26 šermoval opět třikrát v týdnu pod vedením vojenského mistra šermu kpt. Ledra. Po absolvování kurzu sloužil v rámci Československé armády Eduard Wagner nejprve u horské pěchoty, později jako letecký pozorovatel. Od roku 1931 sloužil u 4. dragounského pluku v Klatovech, od dubna 1932 u 3. jezdeckého pluku se sídlem v Nových Zámcích a od ledna 1938 u 1. dragounského pluku v Terezíně. Jako jezdecký důstojník byl vycvičen v zacházení s těžkou (1 kg) jezdeckou šavlí. Pochopitelně šlo o zacházení s touto zbraní na koni. V této vojenské disciplíně pracoval jako instruktor.


V létech 1945–1955 byl zaměstnán ve Vojenském historickém muzeu v Praze jako vědecký pracovník. Mimo práci v husitském oddělení měl na starosti sbírku sečných zbraní; určování typů zbraní a jejich popisy. Spolu s Dr. Durdíkem pracoval v létech 1954–1956 jako vojensko-historický poradce při natáčení husitské trilogie Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956). Byl pověřen péčí o správné provádění bojové techniky, o vojenská odění, zbraně atd. To znamenalo, že vytvořil řadu návrhů a nákresů, učil kompars zacházet s tou či onou zbraní a také bděl nad řádným prováděním všech instrukcí. 


Eduard Wagner napsal a sám ilustroval řadu publikací věnovaných historii zbroje a zbraní: Jak válčili husité, Naše vojsko 1946, Zbroj a zbraně doby husitské a předhusitské, Naše vojsko 1956, Hieb und Stichwaffen (Zbraně sečné a bodné), Artia Praha 1965, Ars Bella Gerendi (Třicetiletá válka 1618–48), Artia Praha 1979.


V roce 1959 se Eduard Wagner stal členem Českého šermířského klubu Riegel. Zde zrealizoval svou myšlenku rekonstrukce dobového šermu s využitím dobových zbraní a dobových metodických příruček šermu a stal se tak otcem zakladatelem fenoménu Českého historického šermu. Od ČŠK Riegel obdržel toto potvrzení:

 
"Potvrzujeme, že dne 29. VI. 1960 byla provedena šermířská scéna v historických krojích ze 17. století ve více proměnách a uvedena veřejně k představení na nádvoří Vojenského historického muzea v Praze na Hradčanech. 

Jediným originálním původcem – autorem myšlenky samotné a iniciátorem jejího veřejného předvedení byl Eduard Wagner, který je činným členem našeho šermířského oddílu od 23. 9. 1959. 

Nácviku tohoto představení, zejména jednotlivých proměn se z vlastní žádosti ujal mistr šermu JUDr. Jan Černohorský."


V polovině šedesátých let plk. Eduard Wagner naučil metodiku šermu vojenskou šavlí svého klubového kolegu pana Leonida Křížka. V současné době mistr šermu Leonid Křížek vyučuje šerm vojenskou šavlí v České zemské šermírně, domovské La Salle d'Armes Školy historického šermu ARS DIMICATORIA a Klubu vojenské šavle BARBASETTI MILITARY SABRE (since 1895). Instruktor šermu a žák Leonida Křížka, Michael Kňažko, vyučuje šerm vojenskou šavlí taktéž v České zemské šermírně a na Taiwanu.