Španělský rapír I_0.jpg   Španělský rapír II_0.jpg

Espada ropera

S rozvojem a rozšířením palných zbraní na evropských bojištích se těžká zbroj začala postupně odkládat a mezi chladnými zbraněmi získával nadvládu bodný meč. V období renesance se začal rychle rozvíjet nový typ meče. Čepel se prodlužovala a dále zeštíhlovala, záštita se obohacovala o nové ochranné prvky. Zvyšovala se kvalita a snižovala váha. Vznikal kord, jako zbraň vojenská, a jeho civilní podoba, štíhlý bodný rapír, zbraň kavalírů, vhodnější pro duelový šerm – espada ropera


Od druhé poloviny 16. století vznikaly v Itálii a Španělsku různé formy rapírů. První typy rapírů měly jednoduché záštitné koše složené z drátěných úponků, které se postupně stávaly složitějšími, aby efektivněji chránily ruku šermíře. Nejznámější typ španělského rapíru se zvoncovým košem, dokonale chránícím ruku před bodem, s dlouhou rovnou záštitnou příčkou a velmi krátkou rukojetí se začal používat kolem poloviny 17. století. Tento druh rapíru se ve Španělsku a jeho državách užíval k boji ještě na začátku 19. století.


Škola Ars Dimicatoria následuje metodiku španělského směru šermu rapírem, Destreza, školy Esgrima Histórica pod přímým vedením maestra Alberta Bomprezziho z Madridu. Škola Esgrima Histórica spadá pod Asociación Espaňola de Esgrima Antigua.

 
Metodika: maestro Alberto Bomprezzi, Španělsko
Instruktor: prévôt d'armes Michael Kňažko
Metodické příručky
Gerard Thibault: Academie de l´Espee, 1628
Leonid Křížek, Jiří Kovařík: Historie evropských duelů a šermu II – Čas rváčů a duelantů, 2014
Zásahová plocha: celé tělo, bodmo i sečmo