Historie obouručního meče sahá do 14. století. Obouruční meč byl zbraní turnajovou ale i pěchotní. Ve výzbroji pěchoty se ve větší míře objevil koncem 15. a začátkem 16. století. Obouručním mečem byli vyzbrojeni nejzkušenější pěší vojáci na bojišti, kteří byli většinou umístěni zcela vepředu a obouručními meči si klestili cestu nepřátelskou formací pikenýrů.

Obouruční meč zvaný federschwert (nebo i fechtfeder) je lehký cvičný meč používaný k výcviku v renesančních šermířských školách. Sloužil k bezpečnému nácviku technik v plné rychlosti a síle.