Meč, zvaný králem chladných zbraní, je nejznámější poboční zbraní, jejíž vzestup a rychlý rozvoj nastal v 7. století a v krátké době vedl k vytvoření základní formy, na kterou pak navazoval celý další vývoj až do období středověku a renesance.

V období raného středověku se původní vikingský typ meče s širokou čepelí a nevýrazným hrotem změnil. Čepel se prodloužila a zeštíhlela a záštita spolu s rukojetí vytvořila symbol křesťanského kříže.

S rozvojem a zdokonalováním plátové zbroje vznikaly i meče obouruční, aby sek získal na razanci a pádnosti, a meče bodné, jejichž čepele se prodloužily a zúžily do ostrého hrotu, kterým bylo možné proniknout mezi spáry plátové zbroje. Tento vývoj bodných mečů vedl postupně až k následnému vzniku kordů a rapírů v období renesance.