Poboční či kostýmová zbraň zvaná kordík (l’épée de cour, smallsword) vznikla ve Francii postupnou přeměnou původních duelových rapírů či vojenských kordů, které se od poloviny 17. století začaly výrazně odlehčovat, zjednodušovat a zkracovat. Vývoj této zbraně vedla snaha o stále větší ovladatelnost snížením její váhy, jakož i dobová móda.
První kordíky z druhé poloviny 17. století měly stále ještě čepel s čočkovitým či kosočtvercovým průřezem a záštitný koš s plně funkčním ricassem. Tyto starší typy kordíků jsou též známé jako přechodný rapír (l’épée de transition, transitional rapier).
Postupným vývojem nabyla kordíková čepel maximálně odlehčený trojúhelníkový průřez s výbrusy známý z let 1680 až 1790, záštita se zmenšila na minimum a ricasso pozbylo své funkce. Vznikla tak velice lehká, rychlá a nebezpečná zbraň s typickým francouzským držením.
Lehkou a pevnou trojbřitou kordíkovou čepel, jakož i držení, následně přebral její nástupce, soubojový kord 19. století, předchůdce kordu sportovního.
Metodika: maître d’armes Leonid Křížek, maître d’armes Michael Kňažko
Instruktoři: maître d’armes Leonid Křížek, maître d’armes Michael Kňažko
Metodické příručky:
Edward Blackwell: System of Fencing or The Art of Defence, Williamsburg, 1734
Domenico Angelo: L’École des Armes, London, 1763
Guillaume Danet: L´Art des Armes, Paris, 1766
J. Mc Arthur: Theory and Practice of Fencing, London, 1780
Leonid Křížek, Jiří Kovařík: Historie evropských duelů a šermu II – Čas rváčů a duelantů, Praha, 2014
Zásahová plocha: celé tělo, bodmo i sečmo